Úterní jednání senátní mediální komise mělo jediné téma. Mluvilo se o návrhu poslance Marka Bendy (ODS), který chce prosadit, aby zveřejňování policejních odposlechů ve sdělovacích prostředcích bylo trestné. Bezprostředním impulsem k tomuto návrhu pro něj byly odposlechy fotbalových bafuňářů, které zveřejnil v roce 2004 deník Sport.
Konkrétně pak Bendu pobouřilo, že noviny otiskly i ty pasáže telefonických rozhovorů, které snižovaly důstojnost třetích osob. „S veřejným zájmem ty odposlechy neměly nic společného. Vedly k absolutní skandalizaci desítek lidí. To, co jsou média schopna přetiskovat ve vztahu k osobám, které s tím neměly nic společného, to je skandalizační. Co s tím měla rozhodčí Damková společného, kromě toho, že nějací absolutní pitomci o ní mluvili způsobem, jakým o ní mluví? A proč ji mají propírat ve všech novinách způsobem, jakým ji propírali? Tomu opravdu nerozumím,“ připomněl Benda pasáž odposlechů, v níž o plzeňské rozhodčí hovoří její kolega Václav Zejda jako o „zkušený pí…“ a slibuje, že jí „sáhne ve sprše na švába“.
Bendovo přesvědčení, že policejní odposlechy nemají v médiích co dělat, zesílilo při kouskovaném servírování spisu Krakatice v MF DNES. V kostce shrnuto, série článků poukazovala na údajné propojení zavražděného Františka Mrázka s nejvyššími politickými kruhy, deník otiskl i přepis části odposlechů. Benda argumentuje, že policejní odposlechy samy o sobě nestačí jako prokázání viny, o té rozhoduje soud. Teprve pokud budou přepisy odposlechů součástí veřejného líčení, kde z nich bude citováno, je podle Bendy možné je zveřejnit.
Poslancův záměr narazil u šéfredaktorů části českých médií, především deníků a televizních stanic. „Vy tady argumentujete ochranou dospělých. Když jsou ti lidé tak poškozováni odposlechy, jak vy tvrdíte, proč tedy v tomto směru nebyly podány žádné žaloby? Mně to zavání tím, že vy jste se rozhodl, že budete aktivní za ty, kteří žaloby nepodali,“ vyčetl Bendovi zástupce šéfredaktora MF DNES Michal Musil. „Mě by zajímalo, jestli jste s paní Damkovou mluvil o tom, zda jí to zveřejnění vadilo, protože já jsem přesvědčen o tom, že je nakonec velice ráda, že ten spis byl zveřejněn. Přispělo to ke zlepšení prostředí ve fotbale,“ doplnil ho Jaroslav Plesl, zástupce šéfredaktora Lidových novin. „Nastoluje to trendy, které jsou nebezpečné a neslušné,“ opáčil Benda. „Já jsem vděčný deníku Sport, že ty odposlechy zveřejnil. A budu vděčný lidem, kteří to zveřejní i potom, co schválíte tyto věci. Věřte, budou ochotní jít do vězení za to, že to zveřejní, protože jim jde o to, jaká je úroveň demokracie v této zemi. Vám ne! Vy chcete chránit svoje kamarády,“ reagoval Plesl.
Mezi hosty senátní mediální komise byl také předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů Igor Němec. Do debaty přispěl dost šokujícím sdělením. „Náš úřad dělal loni rozsáhlou kontrolu ministerstva vnitra. Zjistil, že k jednomu odposlechu má legálně přístup na ministerstvu vnitra – a nejen na ministerstvu vnitra, i v řadě jiných orgánů – až 3000 zaměstnanců. Systém je nastaven tak, že prakticky nejde zjistit, odkud tyto odposlechy unikly, proto bych řekl, že tak často unikají,“ oznámil Němec. „Podle mé soukromé analýzy je to způsobeno tím, že technologie předběhla praktiky, které zůstaly léta stejné,“ dodal. Dnes se totiž cédéčko s odposlechem zkopíruje během chvilky, zatímco dříve bylo téměř nemyslitelné přetáčet záznamy na kotoučích, uložených v úplně jiném městě.
Výměna názorů skončila po dvou hodinách bez jasného výsledku. Senátoři si všechny předestřené názory nechají projít hlavou, protože své řekli i právníci jednotlivých vydavatelů a problematika není zdaleka tak černobílá, jak by se mohlo možná z odstupu zdát. U některých členů horní komory parlamentu ale nejspíš nakonec rozhodne jejich vlastní zkušenost s tiskem.
