Blok Filipa Rožánka

Ostrůvek svobody v moři ideologických festivalů. Tak prý občas někteří novináři nazývali místo, na které se s pátečním youtubením vydáme právě dnes. Nečeká nás nic menšího, než Mezinárodní písňový festival v polských Sopotech. Do pobaltského města u Gdaňského zálivu se sjížděli především interpreti z bývalého východního bloku, například sovětská diva Alla Pugačovová, ale sem tam se objevili i západní zpěváci, třeba Charles Aznavour. Ten je z předrevoluční éry asi nejznámější, naopak na řeckou zpěvačku Nadiu Constantinoupoulou (to není překlep) už snad všichni zapomněli.

Sopotský festival vzniknul v roce 1961 na popud hudebního ředitele státního rozhlasu Wladyslawa Szpilmana. Éru největší slávy si prožil na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, kdy byl přejmenován na Festival Intervize. Občas se objevil skandál: třeba když v roce 1979 Boney M zazpívali svůj hit Rasputin, v Polsku ovšem zakázaný. A jen o pět let později zažil amfiteátr Lesní opery další poťouchlý kousek, tentokrát z britské strany. Na festival přijel Elton John, ale ještě předtím stihnul navštívit Lecha Walesu, kterého naložil do svého auta a na koncert ho přivezl, načež vyhlásil podporu hnutí Solidarita. Loni za to od Walesy dostal pamětní medaili. Rozruch vyvolal v silně věřícím Polsku znovu, když pro změnu z pódia hájil práva homosexuálů.

Sláva přehlídky začala upadat ještě za socialismu. Po revoluci se organizátoři snažili přeleštit zašlou slávu různými změnami. Zápasili s finančními problémy a v roce 1994 nakonec postoupili pořadatelská práva veřejnoprávní televizi TVP. Po deseti letech ji vystřídala soukromá TVN. I přesto se ale Sopoty pořád potácejí mezi nostalgickým vzpomínáním na hvězdy 70. let a festivalem pro mladé talenty, bohužel většinou třetí kategorie.

Loni do Sopot nepřijel jenom Elton John, ale také Karel Gott s Helenou Vondráčkovou, která Sopoty vyhrála v roce 1977 s písní Malovaný džbánku, která pak v Polsku zlidověla. Po letech se vynořil ze smetiště slávy i italský bard Drupi. A když se podíváme na seznam hostů třeba za posledních patnáct let, zjistíme, že takhle je to v Sopotech pořád – jednou přijede Chuck Berry a Annie Lennox, načež je vystřídají Kelly Family (!) a Boyz II Men. Pak jako odpustek přijede Chris Rea, Lionel Richie a Whitney Houston, a když už to vypadá, že bude všechno dobré, přitáhne dramaturgie zjevení jménem Lou Bega.

Dnes uvidíte:

• Alla Pugačovová (Sopoty 1978) – Sovětská legenda, v jejíž široké hrudi bije neméně široké ruské srdce. Zpívá dodnes a dokonce se objevila i v ruské verzi SuperStar. Nemůžete si ji s nikým splést – poznávací znamení: rozevláté kostýmy, kryjící boubelatou postavu.
• Boney M: Rivers of Babylon (Sopoty 1979) – Ukázka z pásma Boney M. Na YouTube už bohužel není autentický záznam skandování diváků, když skupina chtěla odejít z pódia. Vzápětí ke zděšení státní televize spustila neplánovaného Rasputina.
• Johnny Cash: Ring of Fire (Sopoty 1987) – Pozor, záznam není nic moc.
• Kim Wilde: You Came (Sopoty 1988) – Zamáčkněte nostalgickou slzu při pohledu na puntíkovanou módu konce osmdesátých let. Povšimněte si také tehdy populární choreografie „šlapu zelí“.
• Kazik: Dziewczyny (Sopoty 1991) – Rapper ve fialovém tričku a bermudách? Ale jistě, nová doba, nové možnosti!
• Kim Wilde: You Keep Me Hangin’ (Sopoty 1992) – Pirátské nahrávky zabíjejí hudbu, nezapomeňte.
• A-Teens: Voulez vous (Sopoty 1999) – Pamatujete? Marketingový trik, jak vyždímat ze slávy ABBY ještě trochu peněz. Děti jsou na obřím pódiu poněkud toporné a vyjukané, čemuž nepřispívají ani vlezlí kameramani. Možná proto dnes už po A-Teens neštěkne ani pes.
• Helena Vondráčková: A ty se ptáš, co já (Sopoty 2006) – Uslyšíte neslýchané. Moderátor ji uvede na pódium se slovy, že je pěkná holka a zpěvačka vzápětí oblaží publikum pozdravem „Dobrý večer, panstvo!“

PS: To nejlepší na konec. Chcete-li slyšet Gotta a Vondráčkovou mluvit neodolatelnou polštinou, skočte na oficiální stránky festivalu a klikněte vpravo dole na jejich jména. Musíte mít ovšem Flash.