Blok Filipa Rožánka

Je léto, je krásně a do naší malé země proudí davy turistů z celého světa. Poznávají krásy státečku pod Řípem, mezi které patří namátkou Cheb, Borisovy Vary a Becherovka v Perlovce (a hypnogen v Becherovce). V Praze je poznáte snadno. Jsou to vždycky ti lidé, kteří vám překážejí v cestě a nemají oranžovou vestu.
Dělí se do několika základních skupin:

Amíci – Česko se pro ně smrsklo na budvar, chicks a levný McDonald. Chovají se neurvale a památky si fotí víceméně namátkou, protože je fotí i ostatní. Jakýkoliv výklad historie pro ně končí v okamžiku, kdy zjistí, že to neznají z filmu a je to starší než Barbara Bushová. Pokud jde o partu chlapů, fotí úplně něco jiného než památky (focení probíhá jen v případě, že nemají v ruce plechovku). Jako suvenýr si odvážejí africkou sošku z Pařížské. Vhodná věta první pomoci: „Fuck a duck!“

Angličani – To je cokoliv, co nedůvěřuje místní minerální vodě a tahá proto všude s sebou Evian, případně Vittel. Jsou spořádaní a obvykle milí. Asi proto, že jde nejčastěji o postarší manželské páry. Drží se osvědčených turistických míst, rádi se procházejí, a když jim moc nepředražíte jídlo, tak nekoušou. Jako suvenýr si odvážejí gigantickou matrjošku z Celetné. Vhodná věta první pomoci: „Don’t be afraid of it, it’s edible.“

Němci – východní – Nevychované stádo kreténů, kteří se pletou pod nohy, hlasitě hulákají, jsou rozcapení po celé šířce chodníku a vystavují na odiv svou značkovost (totéž platí ovšem i o staggerech z Londýna). Často jde o školní třídu na výletě. Pokud se vyskytnou v MHD, ozývá se z Darwinova hrobu hlasitý pláč. Jako suvenýr se snaží odvézt něco z veřejného majetku. Vhodná věta první pomoci: „Dir haben sie wohl ins Hirn geschissen!“

Němci – západní – Intenzivně předstírají, jak jsou celí hin z čehokoliv, co souvisí s Franzem Kafkou. Tvoří nejvíce lidí ze všech front před židovskými objekty. Jde-li o zájezd marnotratných důchodkyň ze Stuttgartu, projedou republiku na trase Karlovy Vary – Praha – Karlštejn – Český Krumlov v luxusních autobusech všech velikostí, které při zastavení před přechodem dusí svými výfuky všechny okolo. Když výjimečně vylezou z klimatizovaného vozidla, začnou nadšeně kdákat nad nejkýčovitějším možným porcelánem. Po chvíli šermování slovy se spoustou přehlasovaných písmen si neomylně koupí ten nejhnusnější kus, který jim pak bude doma stát na poličce hned vedle meteorologického domečku s panáčkem a panenkou, a umělohmotné Panenky Marie s dítětem a teploměrem na rouchu. Pohotovostní věta: „Selbstverständlich, es ist ein Originalwerk.“

Přičmoudlí – Španělé, Italové, a jiné podobné národy na solární pohon, které v lehkém dešti zápasí s návaly deprese. Čumějí po výlohách a tázavě zdvihají obočí v okamžiku, kdy jim okamžitě neuhnete z cesty. Jsou vlezlí a hlasití, pokud je přinutíte mlčet na několik sekund, padají mrtví k zemi. Rádi křičí z oken dopravních prostředků, dopravní předpisy jsou jim k smíchu a poté, co zcela vyčerpáni sejdou Václavák, sbírají v nejbližší kavárně síly na návrat do hotelu. Pohotovostní věta: „Tu amigo es más pesado que una chinche.“

Japonci – Vrazíte do nich, omluvíte se a oni si vás za to vyfotí. Často jde o dvě Japonky, které i v měřítku 1:1 vypadají jako z Legolandu. Postávají na rohu chodníků s mapou v ruce, přičemž se bezradně rozhlížejí po těch velkých budovách, které vůbec nejsou tak miniaturní jako na té mapě. Fotí cokoliv, co z japonského pohledu vypadá zvláštně. Tedy všechno, veřejné záchodky nevyjímaje. Okamžitá věta první pomoci: „Klikyhák domeček chatrč židlička? Mřížka zkosená mřížka trojitá čárka škrtnuté kolečko zřícený domeček!“

A pak bude září, čas, kdy se začne ozývat první chrchlání. Přijedou totiž Holanďani.