Posts Tagged ‘celebrity’

Video: Spot k českému předsednictví v EU

Čtvrtek, Září 4th, 2008


Režie: Alice Nellis
„Začínáme záběrem na mužské ruce, které si pohrávají s lžičkou. Postrkují kostku cukru sem tam až ji odpálí kamsi před sebe. Vidíme sportovce, hokejistu Jágra, jak s klukovským výrazem sleduje, kam jeho kostka letí. Kostku chytá do rukou další sportovec, brankář Čech, který ji chytá úplně mimoděk a přitom neodtrhne oči od rozečtených novin. Vrhne na Jágra trochu káravý pohled. Ale to už se chopí další kostky ruka baletky Klimentové, která ji roztáčí do piruety a tváří se, jakoby to dělala běžně. Vedle sedící vědec, profesor Holý, vezme další kostku a chystá se s ní osladit kávu před sebou. Dá kostku na lžičku a sleduje, jak se káva rozlévá po struktuře kostky směrem vzhůru. V jeho očích vidíme lišácký výraz někoho, kdo už ví, jak takovou chemickou reakci využije. Vedle sedící modelka Maxová ji sleduje, uchopí jednu kostku cukru a rozhlédne se, zda ji nikdo nevidí a rychle ji vloží do pusy. Provinile se přitom podívá na dirigenta Peška. Dirigent Pešek drží kostku těsně nad hladinou, ale poté se sám pro sebe usměje, ruku zvedne a kostku pustí z výšky do klidné hladiny. Kostka do kávy spadne a vyvolá velkou vlnu.“
(Zdroj: Tiskové oddělení Úřadu vlády)

Nad dopisy čtenářů

Pátek, Srpen 19th, 2005

I kdyby se dopisová oddělení některých českých deníků a časopisů šťourala nudou v nose, jednu jistotu ve vrtkavé přízni čtenářů mají. Jmenuje se Jiří Janáček a je z jihočeských Kněžských Dvorů, kousek od Českých Budějovic. Do novin posílá své dopisy s obdivuhodnou vytrvalostí. Možná na nich jenom mění datum, protože jsou jeden vedle druhého jako přes kopírák.

Jeho jméno jsem nejdřív zaregistroval v Mladém světě před několika lety. Redakce si pod vedením Oty Klikara dovolila dát na titulní stranu magazínu fotku Báry Basikové, kterou pořídil Petr Škvrně. Zpěvačka fotografovi zapózovala vsedě na záchodě, nohy zkřížené, v ruce cigaretu.

Hubená a kouřící zpěvačka zapůsobila na Jiřího Janáčka jako červený hadr na býka. Jiří Janáček totiž nesnáší fotografie hubených žen a modelek, a tuplem nesnáší, pokud kouří. Tuto informaci stihnul za posledních několik let sdělit postupně redakcím Mladého světa, Blesku, Instinktu a jihočeské MF DNES. Některým i opakovaně, kdyby jim to náhodou nedocházelo.

Novináře nabádá, aby takové snímky neuveřejňovali. „Já tvrdím, že ženská krása je největší krásou na světě. Nikdy nezevšední a nikdy jí nebude dost. Souhlasíte? A dále tvrdím, že ženskou krásu dělají oblé a ladné tvary. Také souhlasíte? Anebo si snad myslíte, že znakem ženské krásy jsou vyčnívající klíční kosti, žebra a lopatky?“ vysvětlil zatím naposledy v rozhořčeném dopise Instinktu.

Jiří Janáček se kromě oblých tvarů ženského těla dere také za přírodu. „Byli jsme u Lipenského jezera pod Jenišovem, kde se nám velmi líbilo. Až na skleněné střepy na břehu. Paní Hana Vojtová z Trocnova sbírala úlomky do igelitového sáčku, ale kdyby chtěla sebrat všechny, sáček by asi neunesla,“ sdělil pro změnu svému oblíbenému deníku, MF DNES, v říjnu loňského roku.

Jen měsíc předtím trávil poctivý dopisovatel dovolenou na Šumavě. I o tento zážitek se podělil s MF DNES. „Prožil jsem krásný týden dovolené na Kvildě. Chodili jsme na túry panenskou pohraniční krajinou, o to krásnější, že ji nikde neroztínal násep a koleje. A vzpomněl jsem si na loňský zvrácený plán Českých drah propojit šumavská rekreační střediska železnicemi s uzlem pod Trojmeznou, tedy tam, kde je šumavská příroda nejzachovalejší. K tomu nesmí nikdy dojít! Šumava je zelený ostrov uprostřed přetechnizované střední Evropy, který musíme udržovat a zvelebovat. A nenechat jej znásilnit železnicemi,“ apeluje čtenář.

Ostatně, vlaky opravdu nemá rád. V roce 1997 těm samým novinám napsal, že by se měly zrušit všechny lokální železniční spoje. „Hlavní tratě bych však nechal. Ani já bych nechtěl jezdit autem po silnicích přeplněných náklaďáky s uhlím. Železničáři požadují od naší vlády stamilionové částky na budování jakýchsi rychlostních koridorů, v nichž by měly vlaky jezdit rychlostí 160 km v hodině. Kdo však bude jezdit v rychlovlacích, když vlakových cestujících valem ubývá? Jízdné rozhodně nebude levné, takže si je budou moci zaplatit jen ti movitější,“ brnknul na sociální strunu jihočeský Rychlý šíp.

Kromě kolejové dopravy ho rozčiluje také odplivování na ulicích („Navrhuji, aby policie trestala plivnutí na chodník nejméně stokorunovou pokutou,“ MF DNES, leden 1996), násilí ve filmech („Četl jsem, že tasmánská vláda teď hodlá zakázat filmy a videokazety propagující násilí. A co my, my nic?“, MF DNES, květen 1996) anebo tažení proti dvěma pumám, které napadaly stáda ovcí. „Škody způsobené pumami se se škodami z kouření srovnávat nedají a náš národ zásluhou kuřáků pomalu vymírá na rakovinu. Neměli bychom proto tedy raději vytáhnout do boje proti kuřákům než proti dvěma větším kočkám?“ vrátil se oklikou ke svému oblíbenému tématu na konci dopisu pro Blesk z letošního dubna.

Varoval i před stoupající nezaměstnaností. „Mám obavu, že k těm úmyslně hubeným z touhy po štíhlé linii budou přibývat i hubení z nedostatku stravy z řad nezaměstnaných,“ poznamenal jen tak mimochodem v dopise MF DNES z května 2000.

Srpnový výkřik v Instinktu je zatím jeho posledním dílem. Snad někde neuvidí vlak hubených kouřících modelek v kožiších z pumy. To by teprve byla smršť. V jednom ze svých dopisů do MF DNES se totiž před šesti lety svěřil: „V psaní vidím svůj smysl života a už jsem vydal čtyři sbírky básní.“

Doufám, že neobjeví kouzlo e-mailu…

ODS a KDU chystají reformu důchodů

Úterý, Květen 24th, 2005

„Velký experiment“ čeká podle MF DNES dnešní třicátníky. „Začnou jinak platit daně a jinak spořit na důchod,“ píše list s odvoláním na definitivní varianty důchodové reformy, předložené týmu expertů politiky z ODS a KDU-ČSL. „Možná povolební koalice má nyní nečekaně hodně společných myšlenek. Hlavně srážet mladým lidem méně peněz z platu a umožnit, ať se o důchod postarají sami. Obě strany chtějí snížit sociální pojištění z osmadvaceti na dvacet procent,“ popisuje změny deník. Uspořených osm procent by lidovci chtěli povinně odvádět do penzijních fondů, ODS chce, aby si lidé naspořili, jak umějí. „To není fatální rozpor, který bychom po volbách nemohli vydiskutovat,“ prohlásil Mirek Topolánek. Obyčejné prodiskutování by asi nestačilo.
„Náš národní zájem je, aby to bylo delší, ale je to můj osobní názor,“ řekl včera premiér Jiří Paroubek v Londýně. Řeč je o mandátu českých vojenských policistů a skupiny chirurgů v jižním Iráku. Paroubek se v britském hlavním městě sešel s Tonym Blairem. Právo prozrazuje, že schůzka byla naplánována už za Stanislava Grosse. Paroubek si také v deníku povzdychl, že mu Blair nedal recept na vítězství ve volbách.
Lidové noviny přinášejí zprávu, že o přijetí evropské ústavy budou Češi nejspíš rozhodovat v referendu. „Premiér Jiří Paroubek včera překvapivě navrhl toto kompromisní řešení občanským demokratům. Řekl, že sociální demokraté ustoupí z toho, aby bylo referendum o evropské ústavě součástí referenda obecného,“ referují Jan Kubita a Petr Kučera. Podle článku je Česko kvůli postojům prezidenta Václava Klause v Bruselu považováno za zemi, kde by euroústava nemusela projít. „Deník Financial Times ve svém včerejším vydání dokonce citoval nejmenovaného evropského představitele, který říká, že by Češi mohli být donuceni z unie odejít, pokud ústavu neschválí,“ informují LN.
„Největší loterijní firma v Česku ukázala, jak je současný zákon upravující hazardní byznys nedokonalý,“ píší Hospodářské noviny. Společnost Sazka podle deníku dostala na základě obecné formulace „veřejně prospěšného odvodu“ v loterijním zákoně dobrozdání MF ČR a poslanců, že Sazka Arena je veřejně prospěšná stavba. „Je to v souladu s platnými zákony a ministerstvo jejich výklad nemůže zužovat,“ řekl HN náměstek ministra financí Tomáš Prouza.
Blesk rozebírá podrobnosti pohřbu Stelly Zázvorkové. „Největší pohřeb za 15 let,“ vykřikuje deník do světa bizarní fantazie, neboť vůbec nijak nevysvětluje, jak něco takového vypočítal. Na druhou stranu, fotografie Karla Gotta u článku leccos vysvětluje. „Budu se snažit přiletět včas,“ vzkázal zpěvák národu extrémně důležitou informaci. Zdá se, že významnost pohřbu už neurčuje to, kdo je pohřbíván, ale kdo bude mezi smutečními hosty…

Ester Ládová bude hrát v psychiatrické léčebně

Úterý, Květen 10th, 2005

České noviny dnes ovládla Moskva.

Na Rudém náměstí v pondělí vyvrcholily oslavy evropského konce druhé světové války. Právo oslavám věnovalo polovinu titulní strany. „Během více než půlhodinového ceremoniálu chvílemi hustě pršelo,“ hlásí pohotová rosnička Eva Vlčková. „Déšť se zcela vyhnul českému prezidentskému páru,“ uklidňuje vzápětí. Tuto důležitou událost však titulek zcela pomíjí a místo akčního „Klaus poručil v Moskvě dešti“ nabízí jen fádní „V Moskvě slavil celý svět“. Počasí jim nakonec přece jen přálo, posuďte sami: „Slunce nad ruskou metropolí vysvitlo dopoledne až v samém závěru přehlídky, během dne bylo navzdory rozhánění mraků letouny spíše oblačno“.

A zatímco v Moskvě vojenská technika zkoušela překonat meteorologii, „Česká republika je od 1. května oslabena v zápase s mezinárodním terorismem a organizovaným zločinem. Největší telekomunikační společnost Český Telecom totiž ukončila veškeré odposlechy,“ informují Pavel Blažek a Jiří Novotný. Shodou okolností včera někdo zmlátil ředitele Telecomu Gabriela Berdára. Bodejť, když chce za ty odposlechy v souladu se zákonem o elektronických komunikacích platit.

I MF DNES se věnuje Moskvě, ale má také cit pro retro. S pouhým pětiměsíčním zpožděním informuje o incidentu z Nového roku, kdy si jeden z členů ochranky Stanislava Grosse hrál s pistolí v garážích a prostřelil okno u sousedova auta. Začíná z toho být hezká tradice. Nejdřív ochranka Antonína Baudyše prostřelila letadlo, Grossova prostřelila auto, tak už zbývá jen vlak, případně loď.

Prezident Klaus zaujal v Moskvě novináře i něčím jiným, než tím, že nad ním nepršelo. U polských novinářů „vyvolal velký ohlas“, jak píší Luboš Palata a Tomáš Jeník v Lidových novinách. Naše severní sousedy uchvátil Klausův protest proti vyznamenání Wojciecha Jaruzelského, bývalého komunistického vůdce. Štouravé Poláky ale zajímalo, zda Klaus své výhrady opravdu řekl ruskému prezidentovi Putinovi z očí do čí. „Václav Klaus měl včera na kritiku ruského prezidenta skutečně velmi málo času – maximálně pár minut. Před odletem z Moskvy měl vlastně příležitost jen dvakrát. Několik desítek vteřin s ním stejně jako další desítky hlav států a vlád hovořil na Rudém náměstí. Větší šance byla přece jen při recepci. I tam však Putin většinu času věnoval hostům z USA, Německa či Itálie,“ popisují prezidentův časový plán Palata s Jeníkem.

Hospodářské noviny odsunuly Moskvu mezi přehled událostí a největší prostor daly materiálu o klesající nezaměstnanosti, která podle Aleše Vojíře a Zdeňka Zuntycha „do voleb 2006 asi neporoste“. „Nová místa přináší hlavně živější hospodářský růst a úspěchy firem při vývozu zboží do ciziny. Zahraniční obchod byl v letošním prvním čtvrtletí nejlepší od roku 1993,“ informuje článek. Sabina Slonková se věnuje už zmíněnému napadení Gabriela Berdára. Dva útočníci ho několikrát udeřili tyčemi. Šéf Telecomu si myslí, že to souvisí se zprávami o jeho odměnách. Skončil v nemocnici v Motole.

Ve stejné nemocnici skončila i milenka Karla Gotta Ivana Macháčková. Měla totiž, jak píše Blesk, „ukrutné bolesti v břišní oblasti, které začaly vystřelovat do zad“. „Karel mi přivezl kartáček na zuby, pastu a pyžamo. Na krém na obličej ale zapomněl,“ vylíčila tragédii Macháčková.

Nejslavnější aktérka „decentních fotek“ v této zemi, Ester Ládová, mezitím navázala spolupráci s Daliborem Jandou. Kluk, co si říkal Hurikán, totiž napsal „hudební sci-fi story“. „Bude to taková fantasmagorie, která se odehrává v psychiatrické léčebně,“ pochlubila se Ládová.

Dá-li Bůh štěstí, bude to na uzavřeném oddělení…

Největší Čech bude mrtvý, protože neškodí

Pátek, Květen 6th, 2005

Myslím, že Největším Čechem bude nakonec někdo, kdo je už po smrti (nejlépe řadu let). Vede mě k tomu jednoduchá úvaha – Češi nesnášejí výjimečnost a milují průměrnost. Alfou a omegou přístupu k slavným lidem v téhle zemi není, zda ti lidé něco dokázali, ale zda náhodou moc nevyčuhují. Pokud vyčuhují moc, je nutné je srazit na kolena a poplivat – a když se ukáže, že přece jen něco umějí, tak se hrdě k jejich práci přihlásit (nebo si ji přivlastnit). Až na několik výjimek to neplatí právě pro mrtvé, protože těm už to může být jedno a jsou neškodní, takže jim přeci jen lze nějakou tu výjimečnost přiznat. A tak se na přední příčky probojují historické osobnosti, o nichž sice valná většina hlasujících vůbec nic neví, ale matně se na ně pamatuje z dějepisu. Důležité je, že nás, mámo, nebudou poučovat. Co si vo sobě tydlencty žijící vůbec myslej, že jo? Gde by byl ten Havel, gdyby neměl naše daně, že jó? A ty jeho knížky, no gdo by to čet’?
Když se podíváte na stovku nejvýše postavených jmen v této anketě, najdete tam lidi, které knedlíkovitý malomyslný národ ve zfanatizovaných davech hromadně ostouzel jako zrádce (Horáková) anebo je naopak stejně fanaticky následoval, protože to bylo momentálně správně (Gottwald – jak ten se tam dostal?!). Bizarní je, že oběť i její popravčí jsou ve stejném žebříčku. Na seznamu jsou také osobnosti, do nichž si všichni ti, kteří rozprávějí o pomoci bližnímu, zatímco doma fackují své ženy, mudrují nad pivem a občas si šoupnou malou domů, promítají své pokrytecké lepší já. Najdete tam cizí občany, jejichž práce s naší zemí vůbec nesouvisí (Albrightová) a také osoby napůl neexistující (Sámo).
V téhle zemi se neustále opakují vlny, kdy se národ do někoho zamiluje, pak to začne skřípat, dojde k nějakému výbušnému odhalení a po pár letech se ke své ikoně národ zase vrátí. Žebříček Největšího Čecha to poměrně odráží – Havel a Klaus si prošli úplně tím samým. Po pár letech přišla kocovina, když vyšlo najevo, že to lepší na Havlovi tvořila Olga, nebo když se Klaus pokusil lepit ekonomiku pomocí balíčků opatření.
Heslem tohoto státu by nemělo být Pravda vítězí, ale Zrada vítězí. Nebo vy snad víte o osobnosti, ke které se tahle země nechovala systémem záda-čelo-záda-čelo? Já takovou nějak nemůžu najít. Asi proto, že až příliš mnoho lidí v krajině pod Řípem nedokáže neměnit názor déle než pět minut. A stejně tak nedokáže bez frflání ocenit dobrou práci.