Výpadek ve zprávách
Jon Williams, editor mezinárodního zpravodajství BBC
Jednoduše řečeno, žurnalistika je od toho, aby sdělovala lidem věci, o kterých nevědí. Takže když ministerstvo obrany požádalo BBC, stejně jako další britská média, abychom neříkali našim divákům o možném vyslání prince Harryho do Afghánistánu, bylo to něco, o čem jsme přemýšleli dlouze a těžce.
Zatajování ve zprávách je neobvyklé, ale ne vzácné. Mezi policií a sdělovacími prostředky panuje dohoda ohledně zpravodajství o únosech – policie má právo požádat média, aby neinformovala o únosu, pokud stále probíhá vyjednávání a mohlo by to zkomplikovat propuštění rukojmích; na oplátku přijímá odpovědnost za přísun aktuálních informací a zveřejnění celého příběhu před kamerou, jakmile se situace uklidní. Jsou-li ohroženy životy, není vždy ku prospěchu věci, aby měla veřejnost všechno jako na talíři.
Loni v létě, v den, kdy byl v Gaze propuštěn ze zajetí můj kolega Alan Johnston, se náčelník generálního štábu sir Richard Dannatt setkal s editory, aby s nimi uzavřel pro takový případ dobrovolnou dohodu. Byl velmi upřímný; Harry chtěl dělat kariéru v armádě a potřeboval umístit někde, kde by mohl dělat to, k čemu byl vycvičen, byť by to mělo být na pouhý jeden den.
Po pěti měsících diskusí bylo dosaženo – při použití únosové dohody jako modelu – mezi ministerstvem obrany a britskými médii porozumění; nebudeme spekulovat nebo informovat o princově umístění, abychom minimalizovali nebezpečí pro něj i ostatní. Na oplátku jsme k němu získali přístup před, během a po jeho pobytu v Aghánistánu. Byla to dobrovolná dohoda – kterákoliv z organizací se mohla kdykoliv rozhodnout, že ji přestane dodržovat. Bylo nám – a ostatním britským vysílatelům a novinám – jasné, že nebudeme o jeho umístění informovat.
Během uplynulých deseti týdnů tak natáčely stanice BBC, ITV a Sky News s princem Harrym – poprvé jsme s ním byli v tak blízkém a neformálním kontaktu. Pořídili jsme s ním rozhovor v Clarence House uprostřed prosince, těsně předtím, než byl vyslán do Afghánistánu, strávili jsme s ním nějaký čas začátkem ledna, kdy se usazoval na základně v provincii Jižní Helmand a nejčerstvěji jsme s ním točili minulý týden na novém umístění v provincii Helmand.
Popravdě je překvapivé, že dohoda vydržela tak dlouho. Nám – a dalším britským vysílatelům – bylo jasné, že nebudeme o jeho umístění informovat. Ale stejně tak nám bylo jasné, že nebudeme podvádět diváky.
O prvním svátku vánočním, kdy jak princ William, tak princ Harry společně s dalšími členy královské rodiny nastoupili v Sandringhamu řádnou službu, jsme se s ministerstvem obrany dohodli, že řeknou, že oba princové tráví Vánoce se svými regimenty – William nastoupil vánoční službu dobrovolně, aby pomohl svému bratrovi! Bylo to urychleno pátráním jedné americké televizní sítě, kterou musel o celé věci někdo informovat.
Nedávno, v úterý [26. února], se německé noviny Bild začaly ptát „kde je princ Harry?“ a spekulovaly o drbu, že „šel do války“. Shodli jsme se, že celý článek byl spekulativní a omezen na stránky deníku, takže dohodu s ministerstvem neporušíme.
Včera [28. února] pak vydal web Drudge Report, americká stránka známá odhalením příběhu vztahu Billa Clintona s Monikou Lewinskou, tuto zprávu na své titulní straně. Hra byla ztracena. Jak my, tak ostatní vysílatelé, jsme se s ministerstvem obrany shodli, že už je to venku a bylo by chybné neříct divákům, o co tady jde.
Nedělalo se nám to lehce – žádné další „dobrovolné dohody“ momentálně nejsou, není nic, co bychom vám zamlčovali. Až do včerejška věděla o tomto příběhu jen hrstka lidí v BBC – věřte mi, že zachovat tajemství před jinými novináři je těžká práce! Běžně je naše práce tyto věci zveřejňovat, ne je před vámi skrývat. Ale tady nikdy nešlo jen o bezpečnost prince Harryho, šlo tu také o bezpečnost vojáků, kteří s ním sloužili. Žádný editor nechce být zodpovědný za zvýšení rizika, kterému tam už čelí ze strany Talibanu. Nemyslím, že by nám za to naši diváci poděkovali.
Původně vydáno na blogu editorů BBC 29. února
Barcelona je krásné město, když si odmyslíte katalánské jídlo a chaotické pojetí služeb. Na odbavení na tamním letišti při odletu budu ještě dlouho vzpomínat, nemluvě o jídlech, na která budu – řečeno se Šimkem – mlsně vzpomínat ještě v záchrance. Kulometně žvanící národ na solární pohon zkrátka není stavěn na restaurační stravu. Zato v jiných oborech panuje ukázková přezaměstnanost. Nástup do letištního autobusu totiž probíhá tak, že jeden chlap vybírá peníze, druhý vám podá lístek a třetí vám ho označí.