Opravdu byly v Iráku nějaké zbraně hromadného ničení? A pokud ano, budou někdy nalezeny?
Nemám vůbec ponětí. Teď, když v tom máme jasno, bych chtěl věnovat ten malý kousek místa, který mi v dnešním sloupku zbývá, otázce bezpečnosti piñat.
Piñata je taková večírková věc, která obvykle vypadá jako klasická pohádková postava, třeba Spider-Man; slouží k traumatizování dětí na narozeninových oslavách. Je mimořádně oblíbená. Jako otec tříletého dítěte navštívím během víkendu zhruba 84 narozeninových oslav, a na každé je piñata, o klaunovi (požadovaném federálním zákonem) ani nemluvě.
Vlastně to byla právě klaunka, kdo mě na nedávné oslavě přivedl k zamyšlení nad bezpečností piñat. Věnovala se klaunování už 20 let, a celou tu dlouhou dobu – možná až moc dlouhou – trávila každý víkend v komických kalhotách a rozčepýřené paruce, donekonečna kroutila balónky do různých tvarů, aby je mohla dávat dětem, pro které je čím dál těžší poprosit, dětem, kterým nestačí váš tradiční balónkový pejsek nebo balónkový meč, kdepak, tyhle děti touží po balónkových verzích každé licencované postavičky, která se kolem nich mihne – chtějí Nema, chtějí Lilu, chtějí, krucinálfagot, dokonce i STITCHE – a když se je pokusíte varovat, když jim řeknete: „Nechoď s tím balónkem ven! Praskne ti!“, tak stejně jdou ven a … PRÁSK, začnou fňukat a chtějí toho Stitche udělat ZNOVA, a… tak nějak takhle ta klaunka zněla. Její způsob, jak vyvolat kouzelnou atmosféru pro děti, spočíval ve vyštěkávání příkazů jako: „Dávejte na těch křeslech bacha! Přepadnete přes opěradlo a rozbijete si hlavu!“
No, nicméně, byl jsem tam se svou dcerkou, která čekala, trochu vyplašeně, až jí Zpruzelej Klaun nalíčí obličej. Několik tatínků mezitím zkoušelo zavěsit na blízkém stromě piñatu, model Buzz Rakeťák. Buzz se zářivě usmíval, protože netušil, že do něj za chvíli budou dětičky mlátit klackem. To je totiž to, co děti s piñatami dělají. A taky jsou při tom čím dál agresivnější, protože jak dosvědčí každý rodič, piñaty je skoro nemožné rozbít. Z nějakého důvodu jsou vyrobeny tak, aby odolaly jadernému výbuchu. Jejich výrobci by se měli dát na vyrábění aut – už nikdy by se nikdo nezranil při nehodách.
Ale zpátky k té oslavě, kde Zpruzelej Klaun vzpomínal na svou první oslavu: „Měli taky piñatu, jenže spadla, praštila toho kluka a řízla ho nad okem. Všude potoky krve. Zpívali jsme ‘Hodně štěstí, zdraví’ a oni ho vezli na pohotovost.“
To připomnělo jinému tatínkovi, jak na jedné oslavě nebyl žádný strom, na který by se piñata dala pověsit, takže se nabídl, že ji podrží a pohupoval s ní na provázku – asi netřeba dodávat, že ho oslavenec se zavázanýma očima nabral tyčí do žeber.
„Ještě týden mě bolelo i dýchat,“ poznamenal ten tatínek.
Aby se rodiče podobným událostem vyhnuli, kupují „bezpečné“ piñaty s padacími dvířky na provázcích. Děti se chopí provázků, a jakmile je napočítáno do tří, škubnou s nimi, a… nic!
Protože i tenhle typ piñaty je skoro nedobytný. Dohlédla na to Utěsňovací Jednotka pro Malé Atrakce (ÚJMA).
Takže nakonec musí škubnout některý z rodičů, načež se vysype spousta sladkostí a laciných hraček. Tehdy se strhne opravdová bitka, při níž se děti – které mají doslova miliardy mnohem hezčích hraček – vrhnou na podlahu a zmítají se v zápasu na život a na smrt, aby získaly věci, které hned poté někde ztratí.
Takový zápas je zvlášť krutý k menším dětem, protože se vždycky objeví nějaký neobvykle velký chlapeček – chlapeček, který se na oslavu přivezl sám; chlapeček, který by mohl trénovat rugby – a uchvátí většinu kořisti. Pokud se ptáte, co já na to, tak je to naprosto špatně a někdo by s tím měl něco udělat, nejlépe hned poté, co se srovná situace v Iráku.
Originální sloupek The perils of pinatas poprvé vyšel 26. října 2003.
© 2009 Dave Barry. Published by The Miami Herald Media Company
Tags: děti, hračky, klaun, narozeniny, oslava, piňaty