The bleu plate special
Dave Barry pro Miami Herald, 1. 7. 2001
Kam směřuje Evropská unie? To je otázka, kterou si kladou zvídaví novináři se zájmem o dovolené v podobě daňově uznatelných nákladů. Proto jsem nedávno strávil několik týdnů posuzováním nálad ve velké části Evropy, sahající od Paříže ve Francii až po několik různých jiných částí Francie.
Na základě tohoto výletu bych řekl, že největší problém, kterému Evropa dnes čelí, spočívá v tom, že se tam všechno obtížně vyslovuje. Dokonce i slovo „Francie“ se vyslovuje jako úplně jiné slovo („Fchransijé“). Celkově je však nálada v Evropě dobrá, tedy do chvíle, než si špatně objednáte jídlo, to pak může být Evropa dost jedovatá. Moje rodina a já jsme to osobně zažili v pařížské kavárně Le Mistral (francouzsky „Snobské způsoby“), kde jsme pohoršili číšníka spácháním neodpustitelného prohřešku, naší existencí samou. Aby to bylo ještě horší, dopustil jsem se strašlivého faux pas (doslova „hors d’oeuvre“), když číšník neochotně přišel k našemu stolu poté, co nás čtvrt hodiny ignoroval, a já si zkusil objednat jídlo ještě předtím, než jsem si objednal nápoj, pokud si dovedete vůbec představit něco tak chroznécho (francouzsky „amerického“).
Číšníka to tak pohoršilo, že – a to si nevymýšlím – roztrhal objednávku, otočil se na podpatku a odkráčel, jako když do něj „stchřelí“, jak říkají Francouzi. Tak jsme šli do jiné kavárny, kde byl číšník velmi milý, a napsali tam v jazyce, o kterém jsme doufali, že je to francouzština, stížnost vedení Le Mistral.
Když jsme se najedli, nakráčeli jsme zpátky do Le Mistral, kde jsem předal dopis vedoucímu, který si ho přečetl a podal ho snobskému číšníkovi, aby si ho přečetl také. Potom jsme si to my tři vyříkali. Bohužel, diskusi jsme vedli ve francouzštině, kterou jsem se neučil od šedesátých let. Pokud byste náš rozhovor přeložili, vypadal by asi takhle:
VEDOUCÍ: V čem je problém?
JÁ (ukazuju na číšníka): Ve vašem výtahu je kachna.
ČÍŠNÍK: Vůbec netuším, o čem to tu mluvíte!
JÁ (důrazně): Vraťte mi rybu mého strýčka!
Po několika minutách v podobném duchu jsme zase vyšli ven, hrdí, že jsme dosáhli svého. V Le Mistral se mezitím museli tak smát, až jim slzy stékaly do rybí polévky, a napadlo je být na americké turisty ještě oprsklejší, což by mohlo přinést další komedii plnou jazyků.
Zjistil jsem, že příznivější evropská nálada panuje v Provence (francouzsky „provinční“), extrémně pitoreskní oblasti jižní Francie, plné pitoreskních domečků a políček a maličkých pitoreskních městeček, mezi nimiž se vinou silničky, po kterých se Francouzi řítí rychlostí až 17 milionů kilogramů za hodinu v roztomilých francouzských vozítkách o velikosti krabičky od tic-taců.
Provence byla kdysi okupována Římany, kteří stavěli pitoreskní ruiny, dokud se jejich říše nezhroutila, protože snědli moc sýra. Totéž se přihodilo nám. Jedli jsme sýr po metrických tunách. Kupovali jsme ho na trzích, které jsou pořádány v určitých městech v určitých dnech. Jindy mají ve Francii zavřeno. (Můžete si myslet, že je to vtip.)
V den, kdy má být trh, nasednou obyvatelé celé Provence do svých Tiktantů a odfičí do jednoho města, kde utvoří obří dopravní zácpu a zaparkují na jakémkoliv příhodném místě, včetně střech jiných aut. Pak chodí po tržišti a nakupují chutné levné sýry, uzeniny, pečivo, těstoviny, sladkosti a jiné dobroty. Pak jdou domů a všechno to zahodí. Alespoň předpokládám, že to udělají, protože navzdory tomu, že žijeme v Cholesterolovém Světě, jsou všichni hubení. Celá francouzská populace dohromady váží méně, než běžný americký softbalový tým.
Jenže my turisté neznali místní zvyky, a tak jsme to jídlo doopravdy jedli. Náš rozvrh byl: najíst se, spát a pak zase jít na trh. Nakonec jsme naše půjčené francouzské auto museli přivázat ke sloupku, aby nemohlo utéct, když se k němu valila naše vypasená těla.
Závěrem lze říci, že Evropská unie je podstatná záležitost, o kterou by se měl každý zajímat. Apeluji na vás – jeďte tam a posuďte to sami. Pokud budete náhodou jíst v Le Mistral a uvidíte tam číšníka, který vypadá jako fretka s knírkem, a umíte francouzsky, řekněte mu za mě, že má ve výtahu kachnu.
© Dave Barry, 2008. Published by The Miami Herald Media Company.
Tags: Dave Barry, Evropská unie, Francie, jídlo, kavárna, snob
Než bych zase planě kritizoval, odpovím jako obvykle: http://www.davebarry.cz/zvlastni-vydani-a-la-carte/
Bon, ale nebylo by lepší místo nahrazování tic-tacu sardinkama přeložit nějaký další sloupek? ;-)
_Excuse moi_, nechtěl jsem urazit. Když oni všichni pořád říkají „to se to někomu kritizuje, přestaň kecat a radši ukaž, jak bys to udělal sám líp“. Tak jsem si to vzal k srdci, než abych lamentoval, kolik mi „chrosná Fchransijé“ a některé kostrbatosti působí bolesti… ;)
A pokud mi někdo předloží nějaký sloupek k přeložení na stříbrném podnose, milerád se na něj vrhnu. Já jsem ale velmi líný člověk a hledat vhodné, volné a dosud dostatečně nepřeložené se mi prostě nechce. ;) Pošli link, řekni „přelož!“ a já to udělám.
Konečně je na webu kvalitní translátor! :)))
Začínám mít toho Barry fakt rád. :-) Nehledě na to, kdo z vás dvou ho překládá.