False Alarm
Z knihy Dave Barry Is Not Making This Up
Ten muž stál venku hned za naší koupelnou. Nemohl vidět, jak stojíme s Beth v hale, ale my ho viděli naprosto zřetelně. Tvář schovával pod maskou z punčochy, která odporně deformovala jeho rysy. Byl celý v černém a ze zadní kapsy kalhot mu čouhal černý plastikový pytel. Snažil se šroubovákem rozevřít naše posuvné skleněné dveře.
Nejspíš si vždycky říkáte, co byste v takové situaci dělali. Utekli? Prali se? Pustili si do kalhot?
S fyzickým násilím nemám zkušenosti. Naposledy jsem se pral v osmé třídě, když jsem si po škole troufnul na Johna Sniffena, který mi vypustil kolo. Vlastně nevím, jestli to udělal on, ale byl ten typ dítěte, které by to udělat mohlo, a ostatní podezřelí byli o dost vyšší než já.
I ten muž u našeho domu byl vyšší, než já. Trhnul šroubovákem do strany a otevřel dveře. Přesně tak, byl v našem domě, možná dva metry od místa, kde jsme s Beth stáli.
Pak nás uviděl. Chvilku nikdo nepromluvil. „STŘIH!“ zakřičel režisér.
„To je ono, Ozzie!“ řekl jsem maskovanému muži. „Vypadáš dobře! Vypadáš jako kriminálník!“
„Přemýšlím, jestli ten pytel bude vidět, když je tak tmavý,“ podotkla Beth.
Každý chtěl být režisér. Nicméně, jak jste už uhodli, Ozzie nebyl skutečný lupič. Byl členem štábu, který v našem domě natáčel propagační video pro společnost, co nám namontovala alarm proti zlodějům. Tady na jižní Floridě je běžná věc mít bezpečnostní alarm v domě, v autě, v práci, a pokud máte drahého zubaře, tak i v ústech.
Jsem rád, že alarm v domě máme, protože mi dává pocit bezpečí, který plyne z toho, že vím, jak vycvičená ochranka neprodleně zareaguje, kdykoliv způsobím falešný poplach. Způsobuju ho každé ráno v šest, když pouštím ven našeho velkého hlavního psa, Earnesta, a našeho malého záložního pohotovostního psa, Zippyho.
Vždycky hrozně pospíchám, protože Zippy, který je velký asi jako chlupatá fazole (ovšem míň inteligentní), má velmi rychlý trávicí systém a já ho potřebuju včas dostat ven. Takže spadnu z postele, sotva při vědomí, a vrávoravě si to namířím k zadním dveřím, kde čekají oba psi, otevřu jim a uvědomím si, že jsem nevypnul alarm.
A mám problém. Během několika sekund se z ovládacího panelu alarmu ozve hlas laskavé ženy z bezpečnostní firmy, který mě požádá, abych se identifikoval, protože pokud jí neřeknu Tajné Heslo, laskavě uvědomí policii. Takže se rychle odbelhám k panelu. Ale díky tomu zůstanou Earnest a Zippy sami na terase.
Teoreticky se z terasy dostanou na dvorek úplně sami. Dříve jim v tom bránila skleněná stěna kolem terasy, ale teď její většina díky hurikánu Andrew obíhá kolem Země. Hurikán nicméně NEODFOUKNUL dveře. Ty tam pořád stojí a oba psi pevně věří, že to je jediná cesta ven. Takže místo toho, aby popošli půl metru doleva nebo doprava, kde jim nic nebrání prostě vyběhnout na dvorek, doběhnou přímo ke dveřím, zastaví se – přísahám, že si to nevymýšlím – a otočí se na mě s pohledem, který říká: „Tak co bude?“
„JDĚTE VEN!“ ječím na ně, zatímco si to šinu k ovládacímu panelu alarmu. „UŽ TO NENÍ ZASKLENÉ, VY PITOMCI!“
„No dovolte?“ řekne Laskavá Alarmová Žena, protože tohle není to Tajné Heslo.
„Haf,“ štěkne Earnest, která se nahrne zpátky do domu, jakmile řeknu, že je čas jíst.
„Prrrd,“ na to Zippy, jehož vnitřní časovač trávení dosáhne nuly a on vybouchne na terase.
Tímhle si procházíme skoro každé ráno. Jsme velmi spolehliví. Vlastně mám za to, že Laskavá Alarmová Žena uvědomí policii, jestli někdy NESPUSTÍM falešný poplach. „Raději byste se měli podívat do domu Barryových,“ řekne jim. „Zjevně se něco stalo panu Barrymu. Anebo škrtí jednoho ze svých psů.“
Lidé z bezpečnostní služby na nás byli velmi milí, takže jsme jim půjčili náš dům k natáčení. Video mělo velkolepý Akční Konec, v němž Ozzie vybíhá z našich předních dveří, přijíždí ozbrojený ochrankář, smykem zabrzdí, vyskočí ven, vytáhne zbraň a zakřičí: „STŮJ!“. Na to se Ozzie zastaví a vypadá pod svou punčochou vyděšeně. Natáčeli tuhle scénu několikrát, takže na dvorku bylo hodně rušno. Naštěstí na jižní Floridě běžně vídáme utíkající ozbrojené lidi v maskách, takže rozruch na dvorku nevyvedl sousedy z míry. („Waltře, podívej se, Barryovi vysadili nový keř.“ „Kde?“ „Támhle, hned vedle toho lupiče.“)
Pointa každopádně je, že náš dům je dobře chráněn. Alarm je k dispozici, kdykoliv ho bude potřeba, o čemž pochybuji, protože díky Zippymu by na naši terasu vkročil jenom blázen.
© Dave Barry, 1994. Published by Random Publishing Group Inc. Sloupek vyšel tradičně o několik let dříve v deníku Miami Herald.