Cesta zákonů od prvního návrhu po vytištění ve Sbírce zákonů je spletitá. Není proto divu, že ministerstva sahají při předělávání zákonů i po nezávislých konzultantech z oboru. Aby úředníci nemuseli obvolávat půlku telefonního seznamu, mají po ruce databázi kontaktů na nevládní organizace.

Tato databáze je rozdělena podle jednotlivých oblastí, tedy například na kontakty ze zemědělství, telekomunikací, dopravy, stavebnictví atd. Jak praví průvodní materiál, ministerstva tak mohou oslovit „nevládní organizace, jakožto představitele zainteresovaných stran, a projednat s nimi připravované materiály, které se týkají jejich působnosti“.

A tady to začíná být zajímavé. Kontakty v databázi jsou totiž z velké části mimo realitu. Například za odborníky na informační technologie vydává ministerstvo vnitra, které databázi spravuje, Svaz letců České republiky. Pokud by náhodou bylo obsazeno, je možné brnknout Česko-izraelské smíšené obchodní komoře, eventuálně na Stavební bytové družstvo Praha (živě jsem si to představil: „Procházkovááá. C’ jéééé? …. Jaký vokna…? Ho zavřete, ne? … Jak to myslíte, kliknout? KLIČKOU!“).

Pokud by se chystal zákon z oblasti public relations, mohou se úředníci obrátit jak na Komoru PR, tak na občanské sdružení Globální země světového míru (!), které se specializuje na transcendentální meditace (!!). S problematikou sdělovacích prostředků je podobně připraveno poradit Centrum adaptační životosprávy.

Autorská práva samozřejmě konzultuje OSA a Česká filmová komora, ale stejně tak Česká asociace farmaceutických firem. A tak dále, a tak dále: s Evropskou unií poradí občanské sdružení Proutek, s reklamou Svaz spotřebních družstev (je odborníkem rovněž na cestovní ruch a hygienu), s výchovou a vzděláním Česká slévárenská společnost, s financemi Asociace turistických oddílů mládeže…

Ne, to není vtip. To je DataKO, stav ke 4. dubnu 2008.