Račte se přemístit

Jedinou informací pro rok 2011 je, že Blok je pro mě už uzavřená kapitola. Ta nová, Občasné souvislosti, právě začala. Buďte vítáni!

Dave Barry: 24 hodin – poslední scénář

Od chvíle, kdy jsem přestal každý týden psát sloupek pro The Miami Herald, se mě lidé pořád ptají: “Jak si užíváte důchod?” Vysvětluji těmhle lidem, že NEJSEM v důchodu: dělám spoustu věcí, které nejsou veřejnosti na očích, stejně jako viceprezident Biden. Jednou z mých hlavních aktivit bylo psaní vtipných fejetonů, které jsem právě vydal ve své nové knížce Dospěju až po smrti (I’ll Mature When I’m Dead). Tady je úrovek jednoho z takových fejetonů: scénáře pro nádherně nepravděpodobný televizní seriál 24 hodin.

Continue reading

Co je státní smutek

Česká vláda vyhlásí státní smutek k uctění památky obětí tragické nehody polského prezidentského speciálu. Dnem státního smutku bude nejspíš sobota 17. dubna, tedy předpokládaný termín pohřbu obětí. Co vlastně v podmínkách České republiky znamená “státní smutek”?

Samostatný zákon o státním smutku nemáme. Okrajově ho zmiňují zákony o státních symbolech a loterijní zákon. Vyhlášení státního smutku je zpravidla na vládě, která určí datum a průběh s ohledem na závažnost události. Zmíněné zákony stanovují, že v den státního smutku jsou vlajky staženy na půl žerdi a nesmějí se provozovat loterijní a hazardní hry.

V České republice byl státní smutek například 14. září 2001, kdy se uctívala památka obětí teroristického útoku na Světové obchodní centrum v New Yorku. Vláda Vladimíra Špidly tehdy nařídila stáhnout vlajky na půl žerdi a vyzvala občany, aby v poledne drželi tři minuty ticha. Zároveň doporučila pořadatelům veřejných akcí, aby zvážili jejich konání, pokud by mohly narušit důstojný průběh státního smutku (to se většinou týká sportovních utkání, oslav a podobně).

Obvykle se státní smutek promítne také do vysílání České televize a Českého rozhlasu, například při útocích v USA a rozsáhlých povodních v ČR obě média zařadila krátkou vzpomínkovou koláž. Tehdy se přidaly i soukromé stanice Nova a Prima.

Podle agentury ČTK by státní smutek v sobotu 17. dubna měl konkrétně znamenat minutu ticha a spuštění vlajek.

Pro zájemce o podrobnosti:

  • zákon č. 352/2001 Sb. o užívání státních symbolů České republiky ve znění pozdějších předpisů (§ 9, písm. h),
  • zákon č. 202/1990 Sb. o loteriích a jiných podobných hrách ve znění pozdějších předpisů (§ 4c),
  • usnesení vlády k návrhu na vyhlášení státního smutku dne 14. září 2001.

Právo na diskusi

V posledních týdnech jsem četl několik příspěvků na téma čtenářských diskusí. Kolem téhle problematiky bylo (a stále je) živo, protože se několik zavedených serverů rozhodlo stanovit nová pravidla pro čtenářské komentáře. Pozice příznivců i odpůrců takového kroku jsou dlouhodobě stejné. Jedni volají, že takovou žumpu už na svých stránkách mít nechtějí, druzí se ohánějí výroky o cenzuře. Pravdu mají ti první. Continue reading

Posted in Uncategorized

Dave Barry: Tak tohle byl ten rok 2009

Dave Barry’s year in review: 2009
(Originál vyšel 26. prosince 2009)

Byl to rok plný Naděje – nejdřív ve smyslu “Mám naději!”, a pak ve smyslu “Mám naději, že tenhle rok brzo skončí!”

Byl to také rok Změny, zejména ve Washingtonu, kde unavení a staří tahouni z dávných dob konečně předali otěže moci skupině čerstvých, mladých, idealistických břídilů s novými nápady, třeba předsedkyni Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiové, která tam sedí od roku 2007. Konečně se Washington přestal chovat podle pravidla “pokračujeme, jak jsme zvyklí”, konečně skončil s pokusy vyřešit každý problém vyhozením miliard dolarů z kapes daňových poplatníků, a místo toho začal s pokusy vyřešit každý problém vyhozením bilionů dolarů z kapes daňových poplatníků. Continue reading

Rupert Murdoch: O žurnalistice a svobodě

Mediální magnát Rupert Murdoch

Mediální magnát Rupert Murdoch

Začátkem prosince uspořádala americká Federální obchodní komise seminář, jehož hlavním tématem bylo, zda a jak žurnalistika přežije v digitální době. Na dvoudenní akci ve Washingtonu se potkali zástupci „starých“ médií, zejména vydavatelé novin, se zástupci internetových serverů.

Organizátoři pozvali také mediálního magnáta Ruperta Murdocha, který prostřednictvím společnosti News Corp. ovládá řadu televizních stanic a dalších sdělovacích prostředků po celém světě (namátkou stanici Sky a bulvární deník The Sun, ale také server MySpace).

Murdoch v srpnu rozvířil debatu o zpoplatnění obsahu internetových serverů, když oznámil, že jeho impérium v krátké době začne s vybíráním peněz od svých čtenářů.

Takové téma nemohlo při semináři Federální obchodní komise zůstat stranou. Murdoch část svého vystoupení využil také pro představení širších názorů na budoucnost žurnalistiky. Český překlad jeho příspěvku si můžete přečíst i vy, na stránkách FTC je také videozáznam celého semináře včetně prezentací. Continue reading

Posted in Uncategorized

Ubytování ve Švýcarsku: důležité fráze

Ženeva je krásná. Podruhé ještě víc, než byla na první pohled. Na každém kroku zakopnete o městskou dopravu, která někam jede. Pravda, v některých spojích není úplně jasné, kam jedou a zda se na ně nevztahuje některá z výjimek, lakonicky shrnutých v poznámce “Tato linka není v provozu každý den”. Ale kdo by to řešil, když je jízdenka pro turisty zadarmo? Jednu si vyzvednete na letišti a dojedete díky ní do hotelu, druhou vám dají přímo na recepci a platí až do odletu.

Ubytoval jsem se mimo centrum. Ne úplně úmyslně, ale… v téhle čtvrti není jen ticho, ono je v ní superticho. Skoro slyšíte, jak bezplatným bezdrátovým připojením proudí pakety. Co rozhodně slyším, to je občasné probliknutí vánoční výzdoby za oknem. Takové to neonové “bzz… bz.. bzz”, které v amerických filmech doprovází záběry do pochybných uliček, v nichž se mimo záběr odehraje něco opravdu ošklivého.

Mé ubytování má své drobné nedostatky, které během krátkého pobytu přežiju, ale aspoň si z nich můžu dělat šoufky. Praktický konverzační slovníček ve francouzštině by na základě mých zkušeností musel mít zhruba tuto podobu:

  • “V mé koupelně je zima jako v psinci.”
  • “Oceňuji, že vaše zásuvky navrhoval Picasso, ale jak se do nich zapojuje tato zástrčka?”
  • “Na mém potvrzení k adaptéru je chybné číslo pokoje.”
  • “Jak to myslíte, že je to záloha ve švýcarských francích?”
  • “Máte snad ještě menší a užší pokoj, než je tento?”
  • “Odneste, prosím, postýlku pro německou dogu a vybavte můj pokoj postelí standardní velikosti.”
  • “Chtěl jsem postel o délce Napoleona a půl.”
  • “V mém koberci je spálenina od cigarety, znázorňující zřejmě vodotrysk Jet d’Eau.”
  • “Velmi mne potěšila Vámi poskytnutá ukázka švýcarské čokolády na uvítanou, na svém pokoji bych však spíše uvítal ručník. Čokoláda reaguje s vodou nevhodně.”
  • “Můžete mi, prosím, poradit, jak odstranit zmrzlou čokoládu ze sprchového koutu?”

Na druhou stranu, jsem rád, že tu vůbec jsem. Když jsme odlétali z Ruzyně, resetovali piloti Swiss Air palubní počítač. Nejspíš instalovali bezpečnostní záplaty.

Posted in Uncategorized

Dave Barry: Je to legrace, to nám věřte

This is funny, trust us
(Originál poprvé vyšel 20. července 2003.)

Dostali jsme strach, a tím „my“ myslím nás od novinařiny (motto: „A co jako, VY snad chiby neděláte?“). Slýcháme totiž, že vy, čtenáři, jste v nás ztratili důvěru. Průzkumy odhalují, že co se týče důvěry veřejnosti, klesla média na žebříčku pod prodejce ojetých aut, únosce, tasemnice, Hitlera a bezpečnostní pokyny v letadle. (Ale pořád jsme kousek před právníky.) Continue reading

Křišťálová Lupa 2009

Od včerejšího večera je známo, kdo si vybojoval nejvyšší příčky v jednotlivých kategoriích soutěže Křišťálová Lupa. Ocenění si přebrali všichni, dokonce i Jan Václav Čep si došel pro anticenu. Rozbil mu ji osobně ředitel pořádající společnosti Internet Info Ján Simkanič.

Tomáš Ha!nák moderuje Křišťálovou Lupu 2009. Foto: Ivana Dvorská

Tomáš Ha!nák moderuje Křišťálovou Lupu 2009. Foto: Ivana Dvorská

Vyhlášení v pražském divadle Archa ovládla krize. Polystyrenové křivky, které na pódiu znázorňovaly ekonomický propad, přesto do konce večera nevydržely, protože padly za oběť souboji Tomáše Hanáka s Jiřím Macháčkem. Hanák ostatně moderoval skvěle, i když léta žil v dojmu, že „áj tý“ (IT) je způsob, jak si v Londýně objednat čaj. Navíc se ukázal jako ekonomický věrozvěst, když připomněl, že vývoj hospodářské situace má tvar písmene W – a v internetovém podnikání dokonce WWW…

Seznam oceněných najdete na stránkách ankety. Český rozhlas měl v Křišťálové Lupě dva zástupce – zpravy.rozhlas.cz v kategorii Média – všeobecná a Paměť národa v Projektu roku, o kterém rozhodovala odborná porota. Souboj s vítězným Ontheroad.to byl docela těsný a komentáře porotců potěšující.

Jediné, co mě na Křišťálové Lupě zarazilo, byla skutečnost, že několik odborných porotců nehlasovalo ani v jedné z celkových tří kategorií, o nichž rozhodovali. Jestli nevěděli, co tam mají napsat, tak měli napsat tu Paměť národa! :)

Nuže, letošní lupy jsou vrženy, tak směle do dalšího ročníku!

Posted in Uncategorized

Dave Barry: Proč s tím chlapi nepomůžou

Why men can’t help it
(Originál vyšel 23. listopadu 2003)

Rád si o sobě myslím, že jsem skromný. (Taky si o sobě myslím, že nahý jsem k nerozeznání od Brada Pitta, ale to sem teď nepatří.)

Každý ale někdy musí předvést své peří, a moje chvíle nadešla právě teď. Čerstvě vydaná kniha potvrdila mou teorii, se kterou jsem poprvé přišel v roce 1987 ve sloupku, který objasňoval, proč jsou chlapi fyzicky nekvalifikovaní k uklízení. Problém je v tom, argumentoval jsem, že muži – kvůli strašné genetické vadě – prostě nevidí špínu, dokud jí není dost na to, aby se z ní stalo pole vhodné k osázení. Muži jsou tím ve značné nevýhodě oproti ženám, které odhalí byť jedinou molekulu prachu na vzdálenost šesti metrů. To vysvětluje, proč se muž a žena mohou dívat na úplně stejnou koupelnovou skříňku, a zatímco muž – stižený Genetickou Mužskou Prachovou Slepotou (GMPS) – shledá povrch skříňky dost čistý na to, aby se na ní dalo operovat srdce, žena naopak onu skříňku skoro ‘nevidí’ pro hemžící se kolonie bakterií, které mají tvar skříňky. Žena je schopná strávit dvě hodiny pucováním držáku na zubní kartáčky a stále nebýt dost spokojená; zato když požádáte muže, aby vyčistil celou newyorskou podzemku, nakráčí do ní s jedinou lahvičkou jaru a jednou papírovou utěrkou, vyleze o 25 minut později, sice unavený, ale zato spokojený s odvedenou prací.

Když jsem tehdy napsal o Genetické Mužské Prachové Slepotě, stěžovalo si hodně rozzlobených čtenářů, že podporuju stereotypní sexistické myšlení a hledám jenom chabé výmluvy, jak zakrýt skutečnost, že všichni chlapi jsou jenom líný prasata. Všechny tyhle rozzlobené dopisy přicházely od jednoho pohlaví, které nebudu konkretizovat, snad kromě jednoho vzkazu: Vidíte, ženský? Teď mám vědecky potvrzeno, že jsem měl pravdu.

Ten důkaz vyšel v knize s názvem “Na co asi myslí? Jak opravdu funguje mužská mysl”. Osobně jsem tu knížku nečetl, protože jako redaktor jsem příliš zaneprázdněný tím, že o ní píšu. Ale podle článku agentury Reuters kniha uvádí, že mužský mozek “na rozdíl od ženského mozku méně rozeznává detaily, a proto prach a špínu nevnímá a dokonce ani necítí stejně”. Chápete? My nevidíme ani necítíme bordel! Máme to takhle: “Jaký zimní pneumatiky v kuchyni? Jo tyhle zimní pneumatiky v kuchyni.”

A to je jenom jeden z rozdílů mezi mužským a ženským mozkem. Jiný rozdíl je v části mozku, zvané cingulate gyrus, v níž je centrum emocí. Agenturní článek se cingulate gyru nevěnuje, ale předpokládejme, že u žen má velikost zralého melounu, plného obrovského množství složitých, do nekonečna přepočítávaných emocionálních dat, zahrnujících stovky, možná tisíce lidských vztahů; kdežto u mužů je to zhruba burák, plný klíčových fotbalových momentů.

Při každé příležitosti se ukazuje, že ženský mozek vylučuje více oxytocinu a serotoninu, což jsou sloučeniny, které podle biologů vyvolávají u lidí pocit, že mají málo bot. Ne, vážně, tyhle sloučeniny mohou za soucit s jinými lidmi, což vysvětluje, proč se ženy tak rády dělí o své pocity.

Některé ženy (a teď myslím svou manželku) se dokáží tři dny dělit o pocity z události, která ve skutečnosti trvala asi osm sekund. Na druhou stranu, my muži nejevíme ochotu se dělit o své city, především pak proto, že žádné nemáme. Vážně. Zeptejte se jakéhokoliv chlapa: většinu času, když vypadáme, jako že o něčem přemýšlíme, nám v mozcích rezonuje tichý brum. Proto, když spolu mluví muž a žena, jsou všechny mužské odpovědi ve stylu “hmmm”. To ženu frustruje, kterou zajímá, co si muž doopravdy myslí. Ve skutečnosti si muž doslova myslí “hmmm”.

Každopádně, když si podle toho článku agentury Reuters chlap lehne na gauč, místo aby sdílel city se svým kámošem, vezme dálkový ovladač a sjíždí všech 750 televizních programů při přepínání kanálů co půl sekundy (nebo trošku později, když je nějaká scéna, kde se zrovna skóruje, bojuje, střílí, bourá v autě nebo jsou vidět prsa), neměl by jeho kámoš dojít k chybnému závěru, že je to necitlivý debil. Ve skutečnosti reaguje na tyhle vědecké biologické mozkové sloučeniny, které ho z vědeckých důvodů nutí, aby se takhle choval, jak podrobně rozebírá vědecká kniha “Na co asi myslí? Jak opravdu funguje mužská mysl”, kterou upřímně vřele doporučuji.

Na závěr bych dodal, že není pochyb, že tohle byl jasnej faul.

© 2009 Dave Barry. Published by The Miami Herald Media Company